Od útlého dětství jsem byla fascinována fotografií díky tatínkovi, který vášnivě fotil a sám vyvolával fotografie v provizorní černé komoře v naší koupelně. Osvítit papír, ponořit jej do tří zázračných vodiček a pozorovat, jak se pomalu objevuje obrázek mi připadalo vskutku magické. Ačkoliv jsem se umění poměrně úspěšně bránila například absolvováním právnické fakulty, díky dočasnému ( i když dlouhodobému ) vytržení kořenů z rodné české hroudy mi klikaté cesty osudu opět po dlouhých letech vložily do ruky aparát. S narozením první dcery mě začaly líbat múzy ze všech stran. Jelikož od českého práva mě dělil oceán, vzdala jsem svůj vnitřní boj a rozhodla se živit koníčkem. V roce 2012 jsem nabídla své služby prvnímu klientovi a propadla vášni hry se světlem, kdy nejkrásnější odměnou za práci jsou úsměvy spokojených maminek. Po návratu do Čech jsem se vrátila k civilnímu zaměstnání a focení je mou vedlejší činností. Jsem tedy matkou, manželkou, zaměstnancem i živnostníkem.